Děvče z města mrtvých - Gerhard Haase-Hindenberg

    Děvče z města mrtvých - Monin život na káhirských hrobech

    Už z názvu je jasné, proč jsem si tuhle knihu musela pořídit. Egypt miluju a kupodivu nejen ten starověký. Vzhledem k tomu, že jsem tam ještě nebyla, hltám každou možnost, která by mi jeho svět přiblížila, a která by mě připravila na to, co mě tam čeká. A téhle knize se to myslím podařilo docela dobře. Jediné, co mi na ní zpočátku vadilo a hodně otravovalo byla skutečnost, že se mi hlavní hrdinka v mnohém podobá. Ale konkrétně k biografickému příběhu jedné mladé dívky:

    Mona je obyčejná Egypťanka. Možná obyčejnější než ty, které jednou na svém putování po Egyptě potkám. Pochází z velmi chudé rodiny, která žije (spolu s tisícovkami dalších) na hřbitově, na hrobech zámožnějších Egypťanů, protože nemá peníze na byt v přeplněné, mnohamilionové Káhiře. Za svůj původ se stydí, ale zároveň je na něj hrdá. Schovává se za něj i se jím chlubí. Touží po něčem "víc" a zároveň je spokojená s tím, co má. Místo aby se drala dopředu, nechává svůj život v rukou kismetu (osudu).

    Kniha doprovází Monu jen na krátkém úseku jejího života spolu s důležitými pohledy do minulosti. Jeden takový zajímavý pohled zpět se týká smrti babičky, se kterou měla Mona velmi silný citový vztah, nebo vzpomínky na obřízku. Každá taková událost je však (pro evropského čtenáře zajímavě) prošpikována zcela odlišným pohledem islámu. Káhira je pro setkání arabského a evropského světa ideálním místem. Když se mladá dívka, která právě dosáhla prahu dospělosti, dostala do centra města a setkává se s Egypťankami, které žijí spíše po "evropsku", neumí se s tím pořádně vypořádat. Nedokáže to pochopit. Čtenář se tak dostává do hlavy úplně obyčejné dívce vyznávající islámské náboženství. Ne žádné potencionální teroristce nebo fundamentální příznivkyně islámu. Jen obyčejné dívce, která je silně věřící, vyrůstala v místě, kde se pravidla víry uchovávají neměnná, ale která zároveň neodsuzuje ostatní, dokud k tomu nemá racionální důvod.

    Monin příběh ukazuje, že všude na světě řeší dívky stejného věku stejné problémy. Problémy s klukama, s rodinou, "náhlou dospělostí", postavením se na vlastní nohy, získanou zodpovědností, ztrátou naivity. Výzvy, před kterými mladá slečna stojí a problémy, které musí řešit jsou všude stejné. Nezáleží na tom, jestli se vztahy s klukama odvíjejí od pohledu nebo (když už je to sakra vážné) letmého dotyku rukou nebo probuzením se v cizí posteli po propařené noci.

    Přes to přezevšechno ovšem zůstává otázka, jestli se Mona dobrovolně neochuzuje o plný život a o svou osobnost, kterou se bojí projevit (přestože ve svých snech je stejná jako jakákoli "západní dívka"), kvůli zásadám, které přijala za své a které, i když ji o mnoho "okrádají", ji zároveň tvoří jako Monu, kterou známe z téhle knihy.