Miroslav Verner 40 let v Egyptě - Jan Boněk

 - O nových objevech v egyptologii, o životě a záhadách osudu

    V knihovně se mi dostala do ruky tahle kniha a tak jsem neváhala a odnesla si ji domů. Všem egyptologům amatérům (tj. milovníkům Egypta a egyptologie) ji můžu jen vřele doporučit. Kromě shrnutí dosavadních objevů (nejen) české egyptologie v Egyptě zde najdete i životní příběhy našich nejznámnějších (a nejvýznačnějších) egyptologů a celkově se přiblížíte do našeho vysněného světa. :-)

    Pár zajímavostí, které jsem si nemohla nechat pro sebe:

- Například právě u základů této pyramidy (Raneferefa v Abúsíru - pozn.) byly objeveny zbytky koryta vybudovaného ze sušených cihel, které naplněno vodou zcela přirozeným způsobem vytvořilo vodorovnou linii. Mimochodem, pravděpodobně stejným způsobem byla zaměřena i základová plošina Velké pyramidy v Gíze. Jenže zde se stavitelé o pár centimetrů zmýlili. Vysvětlení je docela vtipné. Převládající severní vítr nahrnul vodu víc než dvě stě metrů dlouhým korytem k jeho jižnímu konci a chyba byla na světě."

- "Tím jediným důležitým objevem byla paradoxně už zmíněná faraonova ruka. Je to totiž první a dosud jediný nezvratný důkaz o tom, že pyramidy skutečně sloužily jako hrobky. V žádné jiné ze stovky dnes známých pyramid nic podobného nebylo nalezeno. Raneferefova levá ruka je opravdu zatím jediným argumentem proti všem pochybovačům a jejich teoriím o smyslu pyramid" - jinými slovy Dänikene, táhni k čertu! :-D

- "je obtížné zvládnout Egypt, většinou si Egypt podmaní vás" - už jsem si všimla

- "Kdykoli jsem přijel do Egypta, tak druhý třetí den jsem měl intenzivní pocit, že už zde jsem dlouho. Asi to dělá to naprosto odlišné geografické, kulturní a společenské prostředí. Velmi brzy jsem si uvědomil, že rytmus archeologické práce v Egyptě, jenž je podřízen často extrémním klimatickým podminkám, má zásadní důsledky i pro osobní život. A také jsem si uvědomil, že člověk se musí poměrně brzy rozhodnout, zda bude zůstávat v Egyptě co možná nejdéle, anebo omezí pobyt jen na nejnutnější dobu archeologické sezony. Mezi egyptology znám kolegy, kteří se podobně jako já vracejí co možná nejrychleji do Evropy, ale znal jsem a znám i lidi, kžeří v Egyptě žili a žijí dlouhodobě. To je závažné ještě z jednoho důvodu. Když jsem v polovině osmdesátých let žil v Egyptě celé tři roky, na vlastní kůži jsem poznal, že existuje určitá přesná hranice, kdy má ještě člověk možnost rozhodnout se pro tu, či onu cestu. Pokud by člověk zůstal v Egyptě několik let, pak by se už obtížně vracel zpět, do našeho evropského prostředí. Vím, o čem mluvím, po návratu bylo sktuečně velmi složité znovu se zařadit, splynout s domácím prostředím. Těch příkladů znám celou řadu. Jeden francouzský kolega zůstal v Egyptě i jako stařičký pán. Měl problémy se stravováním a potřeboval péči, ale přesto se envrátil. Když jsem se ptal proč, vysvětloval mi, že je mu  v Evropě zima, že tam trpí revmatismem, že si sice platí byt v Paříži, ale už tam nikoho nezná, že už je zcela svázán s Egyptem, kde chce i zemřít. Podobně složitý vztah k Evropě si vytvořila i legenda světové egyptologie Jean Phillipe Lauer."