Tutanchamon

    V Brně byla od 16. 10. 2008 do 18. 03. 2009 k vidění jedinečná výstava "Tutanchamon jeho hrob a poklady", kterou jsem si nemohla nechat ujít. Moje malá výprava začala už ve středu 11. 3. a to nákupem lístků. Cesta do Brna probíhala dobře do té doby, než jsme se dostaly do Brna. Očividně jsem zhýčkaná z našeho hlavního městečka, protože jsem naivně čekala nějaké ukazatele, názvy ulic nebo třeba aspoň poutač (ten jsem našla až přímo na té budově). Nicméně jsem dorazila na místo na minutu přesně (i když jsem vyjížděla s víc jak půlhodinovým předstihem) a stoupla si do davu čekajícího před vchodem (ti méně šťastnější... nebo méně chytřejší? stáli ve frontě na lístky).

    Po vstupu do haly jsem se nějakou dobu rozhlížela (v hluku davu jsem totiž neslyšela, co na nás křičela uvaděčka), než jsem našla, kudy se dostat k začátku. Připojila jsem se ke shluku lidí, který se různě proplétal a vzhledem k počtu malých školáků, které to očividně vůbec nezajímalo a paním učitelkám, které situaci absolutně nezvládaly, jsem se zčista jasna ocitla v promítací místnosti, kde už běžel druhý ze tří filmů. Počkala jsem si tak na další kolo.

    Úvodní filmy se mi moc nelíbily. Byly hrozně obecné - podle mně - nic neříkající. Když se otevřely dveře do druhého sálu, už se tam promítal film o Hawardu Cartrovi (objeviteli Tutanchamonovi hrobky - pozn.). Film končil proražením otvoru do hrobky, vstrčením svíčky dovnitř a zkonstatováním, že "něco vidím".

    Poté jsme se hojně přesunuli do další místnosti, která byla velmi spoře osvětlená. Byly v ní průřezy hrobky s pokladem tak, jak jej Carter našel. Vzhledem k nemožnosti focení s bleskem a špatnému osvětlení mi ale z této místnosti nevyšly žádné fotky (až na jednu). Davu jsem se vyhla jednoduše tím, že jsem se pohybovala ne ve směru (po hlase, který komentoval jednotlivé místnosti), ale tam, kde zrovna nebylo "ohnisko zájmu".

    Vstupy do dalších místností byly volné, bez jakýchkoli hlasů z reproduktorů, které upozorňují a vysvětlují to či ono (což jsem uvítala). Rozhlídla jsem se, usmála, promasírovala svaly a začala... Kromě artefaktů byly na zdech i fresky z hrobky nebo vysvětlivkové cedule (jejichž kvalitu nemohu posoudit, protože jsem si žádnou nepřečetla). V těchto místnostech se dav rozprskl, takže jsem se mohla pohybovat volně, bez omezení (až na pár drobností) a fotit, fotit a fotit.

    A něco málo faktů k samotnému Tutanchamonovi. Jeho jméno znamená "živý obraz Amonův". Původně se jmenoval Tutanchaton, ale po smrti svého otce Achnatona (Amenhotepa IV.) a svém nástupu na trůn si jméno změnil. Dříve se egyptologové domnívali, že byl synem Amenhotepa III. a jeho manželky Teje. Já se ovšem přikláním k názoru, který v dnešní době převažuje, že byl synem Achnatona a jeho oblíbené manželky Kije (která pravděpodobně zemřela při porodu (podle vylíčení z Achnatonovy hrobky v Achetatonu).

    Tutanchamon se dostal na trůn po svém otci Achnatonovi a poté po svém (pravděpodobně) bratrovi Smenchkareovi asi jako 9ti letý. Rádce převzal od svých předchůdců. Byli jimi starý Aj a generál Haremheb (oba se po jeho smrti dostali na trůn). Tutanchamon měl to štěstí (nebo smůlu?), že vládl v klidné, mírové době. Mohl se tak věnovat stavebním činnostem a "klasickým povinnostem" faraonů. Často se o něm říká, že byl bezvýznamný vládce, ale to si nemyslím. Jen proto, že nepostavil největší stavbu, nebo nejvíc staveb, že nevyhrál žádnou válku... Měl na triku velký politický problém. A on i jeho nástupci ho zvládli vyřešit celkem obstojně.

    Tzv. Druhá přechodná doba egyptských dějin je charakteristická tím, že celý sever (tj. Dolní Egypt - pozn.) ovládli Hyksósové (Heka chasut - vládci cizích zemí). Egypt si najednou uvědomil, že není neporazitelný a jeho hrdost tím velmi utrpěla. Boj egyptských vládců z jihu (tj. Horního Egypta) skončil až výhrou Ahmose, který byl proto ustanoven jako první král Nové říše. Hlavním bohem Horního Egypta byl (v té době) bůh Amon ("skrytý") a právě jemu byly přisuzovány velké zásluhy. Jeho moc (resp. moc jeho kněží) od té doby nekontrolovatelně narůstala a situace se vyhrotila už za vlády Amenhotepa III., který "začal" uznávat boha Atona - sluneční kotouč. Jeho syn, Amenhotep IV. (Achnaton), si danou situaci uvědomoval a začal na úkor Amona prosazovat jako "hlavní státní božstvo" právě již zmiňovaného Atona. To ale neznamená, že by zavrhl všechny ostatní bohy. Víra prostého lidu se nikdy nutně neshodovala s tím v co věřil faraon. V samotném Achetatonu (novém hlavním městě, které Achnaton založil, aby se odvrátil od Amonových kněží - pozn.) se našly sošky i ostatních bohů.

    Situace však byla neudržitelná, což se projevilo po smrti Achnatona a Smenchkareho. Tutanchaton se vrátil k zavedeným způsobům. Je otázkou, zda z vlastního přesvědčení, či z nutnosti. Pokud by jako malý vyrůstal v prostředí lidí, kteří vyznávali víru v Atona, těžko by se od něj lehce odvrátil zpět k Amonovi... ale byl to král a udělal, co bylo nutné. Např. na jeho známém trůnu je však zachycen se svou manželkou Anchesenamon a s bohem Atonem a jeho životadárnými paprsky. Dlouhá léta se spekulovalo o příčině smrti Tutanchamona. Zemřel totiž přibližně v 19ti letech. Dlouho byli v podezření právě Aj a Haremheb (což by podle mně bylo dost nelogické). Tečku za spekulacemi udělal velký výzkum pod hlavičkou National Geographic. Těmi nejmodernějšími metodami bylo zjištěno, že Tutanchamon zemřel na infekci. Při vyjížďce spadl a způsobil si otevřenou zlomeninu levé nohy. Do té se mu dostala infekce a mladý král tak zemřel po třech dnech.

    Po smrti ho jeho nástupce Aj nechal pohřbít v Údolí Králů. Jeho hrobka byla dvakrát vykradena v rozmezí do 15ti let od jeho smrti. Lupiče se však podařilo dopadnout, takže věci mohly být navráceny. Dalšímu vyloupení zabránilo to, že se na hrobku zapomnělo... až do listopadu roku 1922.

    Výstava byla úžasná. Přes drobné organizační nedostatky (kterým se ale při takovém počtu návštěvníků rozhodně nelze vyhnout), jsem byla maximálně spokojená a klidně bych si to dávala každý den znovu a znovu.