Korán

    Právě jsem dočetla Korán. "Bibli muslimů". A můžu říct, že to pro mě bylo jedno překvapení za druhým... Důvod, proč jsem si ho chtěla přečíst byl, že jsem chtěla zjistit, jak je to "doopravdy". Po 11. září 2001 se o muslimech a islámu začalo mluvit mnohem více (aspoň co jsem já zaznamenala). Narazila jsem na několik debat, kde se lidé přeli o to, co v Koránu je nebo co tam není a jak si to či ono vykládat. Náboženství a dějiny obecně, stejně tak jako islám, mě zajímají, a tak jsem do toho šla. Pořídila jsem si Korán v Levných knihách za necelou stovku a začetla se do předmluvy, kde překladatel vysvětluje dobu a prostředí, ve kterém prorok Muhammed "začal s novým náboženstvím".

    Čekala jsem mnohé, ale ne to, čeho jsem se dočkala ( :-D ). O čem Korán je? Přibližně z 80% je to převyprávění biblických příběhů. Už v úvodu jsem s překvapením zjistila, že Muhammed byl "přiznivce" židovství a křesťanství. Když to napíšu hodně zjednodušeně (tak, jak mi to vyplynulo), Muhammed věřil ve stejného Boha jako křesťané a židé. Bral to tak, že mu Bůh sesílá nové písmo, které by bylo přístupné arabům. Takže první otázka, co mě napadla byla, kde se to sakra zvrtlo? Vysvětlení je nasnadě... židé a později i křesťané Muhammeda odmítli. Zklamání se projevuje hlavně v posledních dobách vzniku Koránu (tzv. Medínské období), kdy Muhammedovi bylo jasné, že židé a křesťané islám nikdy nepřijmou "mezi sebe" a začal se proto stavět vůči nim do opozice. Přesto i nadále trvá, že největší nepřátelé islámu (a tedy i muslimů) jsou pohané (tzv. modloslužebníci).

    Korán rozhodně není žádná bichle plná příkazů a zákazů. Je plná biblických příběhů (Adam, Jonáš, Ježíš, Noe, Kain a Ábel, Mojžíš, Sodoma a Gomora, Jan Křtitel, Marie, Josef a faraon a další) a odpovědí na situace, do kterých se Muhammed dostával (snaha o kompromisy s pohany, snaha o porozumění si s židy a křesťany, dědické právo, problémy s ženami, s odpadlíky od víry, s rozdělováním kořisti, s lhostejnými muslimy apod.). Bylo pro mě zajímavé, představit si, že Mekka byla základnou pohanů, kteří Muhammeda a jeho následovníky vyhnali do Medíny. V této době (+- 610 - 630 n.l.) měli prostě navrh pohani.

    Přesto jako pohan (lépe řečeno "novopohan") musím uznat, že Muhammed a Korán přinesli do tehdejšího života obrovskou svobodu a demokracii (a to bez jakékoli nadsázky nebo ironie). Při souzení islámu totiž nesmíme zapomenout na to, v jaké době vznikal. V pohanském arabském světě nebylo neobvyklé zakopání právě narozených (živých) děvčátek do písku. Každému 10. velbloudovi se uřezávali uši, jako oběť bohům (nemluvě o spoustě jiných zvířecích obětech). Dokonce i pravidlo krevní msty a "oko za oko, zub za zub" je obrovské zmírnění dosud možných "trestů". Co se týče otázek ženského pohlaví, i tady na mě čekalo velké překvapení. Abych byla upřímná, Korán jsem začala číst hlavně i proto, abych zjistila, jak se tváří na mě - pohana a ženu.

    Takže Korán a ženy? Pohoda jazz (ok, trošku nadsázka, uznávám). V celém Koránu jsem narazila na jednu větu, kde je dovoleno ženu bít. Na druhou stranu jsem narazila na desítky vět, kde je vyloženě nařízeno se o ženy dobře starat. Jsou jim zde zaručovány práva - ať už co se týče dědění nebo možnosti rozvodu, sňatků atp. Ano, skutečně je v Koránu uvedeno, že žena je níže postavená než muž, ale je tam uveden i důvod - protože se muž musí o ženu postarat. Na konci knihy - v závěrečném komentáři - je uveden příběh, kdy byla jedna z Muhammadových manželek podezřelá z nevěry. Díky tomu vznikla súra, která vyžaduje 4 nezávislá svědectví o vině ženy, ale když žena přísahá na Boha, že to pravda není, tak je uznána za nevinnou. Osobní Muhammedův život měl na Korán obrovský vliv (což se ale dalo čekat). Jeho ženám např. bylo vytýkáno, že se příliš zdobí a ukazují a díky tomu vznikla súra, která obsahuje doporučení, aby ženy (manželky Muhammada) chodily ne příliš odhaleně (s dovětkem, že když se tak nestane, "nic se neděje").

    Po celou četbu mi v hlavě šrotovalo, jak se mohlo stát, že se tři náboženství (židovství, křesťanství a islám), která (víceméně?) věří v to samé, mohla takhle rozdělit a stát se největšími nepřáteli. Co jsem tak pochopila z Koránu, tak jediné, co má proti křesťanství je, že křesťané považují Ježíše za syna božího, kdežto muslimové ho považují za proroka seslaného Bohem. Výslovně se na začátku Koránu (v některém z Mekkánských období) uvádí, že do ráje se dostanou jen muslimové, židé a křesťané - tj. věřící. A kvůli (podle mně) malým rozchodům ve výkladu toho samého se z nich najednou stanou nepřátelé "na život a na smrt"?

    Korán je podle mně poučením, jakou sílu může mít to, co je napsané. Jakou sílu může mít jedna kniha. Nepochybuji o tom, že Muhammed měl "dobrý plán". Dostalo se mu zjevení (nebo si to aspoň myslel) a chtěl se o to podělit s dalšími lidmi. Přestože je Korán (až na skutečně pár výjimek, které pocházejí z konce Muhammadova života, kdy už mu bylo jasné, že "jeho náboženství" ostatní autority neuznají) velmi moderní a tolerantní, dějí se teď na jeho základě různá zvěrstva. Pokud se objeví někdo, kdo "vymyslí" nové náboženství, ať si ho radši nechá pro sebe. Lidé, když chtějí, totiž dokážou překroutit i sebelépe míněná slova.

    Dovolím si jedno malé srovnání s křesťanstvím. Myslím, že tyhle dvě náboženství toho mají skutečně hodně společného. I křesťanství podnikalo "svaté války" proti nevěřícím a neuznávali nikoho jiného a žádné jiné náboženství. Pokud by islám měl skutečně podobný průběh jako křesťanství, dostalo by se na "dnešní úroveň" za 600 let. Islám je teď totiž v době, ve které bylo křesťanství přibližně v době renesance. V době, kdy Kryštof Kolumbus objevil Ameriku a tamním obyvatelům začala být vnucována nová víra nebo v době, kdy byla ustanovena španělská inkvizice. Nebo např. v době, kdy byl u nás Jan Hus upálen za své názory (přestože vyznával stejnou víru?!).

    Ať křesťané prominou, ale já si myslím, že islám je mírumilovnější náboženství, než křesťanství. Pokud vezmu v potaz srovnání v předchozím odstavci (tj. v jakém stádiu se po stejné době trvání nacházelo křesťanství), je islám velmi tolerantní. Samozřejmě, existují extrémisté, kteří páchají zvěrstva "ve jménu Koránu", ale většina muslimů taková není (viz recenze na knihu Tři šálky čaje). Korán je stále "svatá kniha muslimů", ale samotní muslimové ji neberou zas až tak dogmaticky. Useknutí ruky za krádež se dnes už nepraktikuje (naposledy snad v Saudské Arábii) a přátelství jednotlivých muslimů s jednotlivými křesťany nebo i nevěřícími dnes taky myslím není nic výjimečného (přestože to Korán zakazuje). Podle mého názoru lze "urychlit demokratizaci islámu" tím, že budeme muslimským zemím dávat dobrý příklad. Pamatuji si, jak se Greg Mortenson v knize Tři šálky čaje zmiňuje o dívce (své první absolventce), která si dávala za vzor elegantní ženy, které znala ze západních časopisů a nakonec se stala jednou z nich. Vzpomíná na historku, kdy jednou, při jeho návratu do vesnice, byl na jednání se stařešiny z celé vesnice. To je setkání, které je plné rituálních povinností, které nesmí nikdo porušit, když tu náhle právě tahle dívka vkráčela doprostřed jednání se vztyčenou hlavou a bez jakékoli omluvy přerušila jejich jednání a začala "vydírat" Mortensona, aby splnil slib, který ji dal. To je podle mě dobrý příklad toho, jak i malé kroky dokáží pohnout velkým náboženstvím.