Norské dřevo - film

    Den D nastal, volno z práce zajištěno (relativně :D), lístky koupeny (jen tak tak) a ta nejmilejší společnost po mém boku... můžeme vyrazit... :)

    Norské dřevo je neskutečně působivá kniha, jejíž příběh, když se to vezme kolem a kolem, není vůbec nijak výjimečný nebo zvláštní. Kdyby se tématu ujal nějaký méně nadaný a zkušený spisovatel, než je Haruki Murakami, dost možná by to skončilo katastrofou (a možná nejen literární). Ale Haruki je Haruki... A jaký je film zpracovaný na motivy knihy, které se prodalo přes 12 milionů? ÚCHVATNÝ!

    Nejprve (posléze i nakonec) musím ocenit výkon Ken´ichi Matsuyami jako Tórua Watnabeho... přesně takhle jsem si Tórua představovala. Věřila jsem mu každý výraz a když mě prostý záběr na jeho hrané utrpení dokázal rozplakat, byla jsem jen vděčná za svou společnost... dívat se sama doma, podlehla bych jeho i svému zármutku a zbytek filmu by byl odpískaný... Tohle se mi u filmů skutečně nestává... Smekám klobouk před Panem Hercem. 

    V kontrastu skvělého hereckého výkonu vlastně všech mužských postav, byl velmi žalostný výkon všech ženských... jedinou výjimkou byla herečka ztvárňující Hacumi. Dle mého osobního názoru měla být Naoko velmi krásná... ne nijak moderně, komerčně, ale taková spíše éterická bytost, z které vyzařuje tajemství, klid, neuchopitelnost... herečka ji ale ztvárnila jako úplně obyčejnou holku od vedle, které by si nikdo ani nevšiml. Díky tomu mohla vyniknout velmi divná Naočina povaha, která by ji zčásti byla prominuta, pokud by si zachovala svou auru tajemné krásky... Takhle z ní byla jen obyčejná, šílená a slabá holka, která se hrabe v pocitech vlastní sebelítosti, která není schopná přemýšlet o ničem jiném než o sobě, a která se nedokáže vyrovnat s běžným životem. Pokud by současný trend měl směřovat k obdivu k slabým kráskám, které se nedokážou postarat o sebe, natož o někoho jiného, směřovalo by lidstvo k vyhubení...

    A Midori? Jak na ni jsem se těšila... Myslím, že všichni v knihách a jejich příbězích hledáme někoho, s kým bychom se mohli ztotožnit, jehož očima bychom příběh mohli prožívat a s jehož názory a stanovisky souhlasit... A Midori? To jsem já v téhle knize. :) UFO :D Postava Midori byla zahrána dobře, to bez pochyby, uspokojivě byla ukázána její (lehce) šílená povaha, schopnost neustále a za každých okolností překvapovat a co víc, velmi mě potěšilo, že zde jasně vynikla (v kontrastu se slaboučkou Naoko) její síla. Midori je ta správná žena, která dokáže přijmout utrpení a přesto žít dál s neuvěřitelnou bolestí v srdci a s vtipem na rtech. Dokáže přijímat věci jaké jsou, dívat se na ně nezaujatým pohledem. Přes svou sílu však není ze skály a celou svou bytostí touží po někom, kdo by tu byl jen pro ni... Jediné, co mě mrzelo bylo, že dle mého názoru herečka působila příliš dětsky. Čekala jsem dívku v tom nejkrásnějším věku, mladou a krásnou ženu (i když ne tak krásnou jako Naoko), ale viděla jsem jen děvčátko, kterému bych tipla 12 let. Přesto jsem jí její herecký výkon věřila...

    A třetí hlavní ženská postava... Reiko. I tu jsem si představovala starší, zkušenější, které bych věřila životní nadhled. Místo toho zde byla žena, kterou jsem si v ukázkách spletla s mladou Midori a působila na mě jako jedna z dalších žen, která Tórua "uhání" a jejich společná milostná scéna? Řekla bych, že měla působit jako lék na duši, naplnění, uvolnění, možná lehce zábava... místo toho Reiko působila jako školačka, která se chystá na své první milování, kde ten zkušený a dospělý je sotva dvacetiletý kluk... WTF?

    Co se zpracování filmu jako celku týče? Nejsem filmový kritik a rozhodně ani nikdy nebudu... co se filmové tvorby týče, jsem naprostý analfabet, který se vrcholu blaha dostává při Deníku Bridget Jones (což myslím mluví za všechno), ale... PÁNI. Tady by se čeští režiséři (na jejichž produkci nejsem schopná vydržet se dívat) měli učit. Tenhle film nedělá z diváka hlupáka a nechá na něj působit děj beze slov.Když nad tím tak přemýšlím, tak snad všechny silné okamžiky tohoto filmu se odehrávaly v kratším či delším bloku bez jakýchkoli dialogů nebo monologů... ať už je to např. Tóruův zármutek, nebo Reičina hra na kytaru Norwegian Wood, či záběry na krajinu, které nejsou jen do počtu, ale které mají svůj hluboký smysl....

    Až se na tenhle film budu dívat znova (jakože budu!), musím si dělat poznámky... Během filmu mě napadlo tolik podnětů k zamyšlení, které bych chtěla rozebrat, ale má mizerná paměť je všechny pohltila a uvrhla do neznáma... 

https://www.youtube.com/watch?v=1ZWVipm16sU&feature=player_embedded

https://www.youtube.com/watch?v=lY5i4-rWh44