Výpisky z knih

Marthe Robert "Kafka + Praha"

    "Co mám společného se Židy? Mám stěží něco společného se sebou!"

    U Kafky pozorujeme téměř ustavičnou dualitu temné melancholie a výsměšného sebeponižování. Kafkovská skutečnost obvykle přetéká představami hrůzy a hořké sklíčenosti. Ale Kafkovy příběhy jsou přes svou pochrmunost téměř vždy také... komické.

    Kafka žil téměř celý život s rodiči (dokonce i tehdy, kdy byl finančně nezávislý a mohl se odstěhovat)...

    Kafka se nikdy nepřestal proměňovat ve zvířata.

    "Musíš pochopit Felice, že před Tebou ležím na zemi a prosím Tě, abys mě odkopla, jinak budeme oba zničeni."

Johannes Urzidil "To byl Kafka"

    Kafka jednou napsal své české přítelkyni Mileně Jesenské: "Němčina je moje mateřština, a proto je pro mě přirozená, ale čeština je pro mne mnohem srdečnější."

    Člověk se musel mít na pozoru, protože Kafka občas říkal ironikcky i něco ironického, ne aby to zdůraznil, ale aby to takřka neutralizoval. 

    Kafka chodil do kaváren jen zřídka. Ale občas zašel do Contintalu, do Arca nebo právě do kavárny Edison. 

    Jeho jméno se stalo obecným pojmem pro duševní problematiku jedince uprostřed nejistot všeho druhu u lidí, jež trápí nedosažená nebo nezpracovaná religiozita. Domnívají se, že v Kafkových postavách poznávají sami sebe a svou bezvýchodnost... Přitom přehlížejí Kafkův neúplatný realismus, jeho humor a úžasnou ironii, s níž se uměl postavit nad skutečnost, a tím jí ponechat charakter problému, jeho pronikavý pohled, který bez deformace obnažuje prapůvodní stav věcí a lidí.

    Jeho bytostnou podstatou bylo hledání a útěk, dvě formy virulentní touhy, vždyť odříkání přísluší spíše starcům.

    Goethova věta: "Ten, kdo jedná, nemá svědomí; svědomí má jen ten, kdo pozoruje."

    Strach plodí bohy, zpěv, architekturu a instituce, je trvale korigován zodpovědně zvažujícím svědomím.

    Člověk skrze hradby uvědomělé zodpovědnosti vůbec nedospěje k rozhodnutí, nebo dokonce k činu, který mu je však na druhou stranu uložen, ba dokonce je životem a pro život vyžadován. Nerozhodneš-li se, promarníš život. To je hřích, protože život je náboženskou povinností. Chceš-li se však rozhodnout, je cesta zodpovědnosti, která se před tebou rozprostře, tak nekonečně dlouhá, že k rozhodnutí nedospěješ. 

    Mezi životem a pochopením je nepřekonatelná propast a svět je trhlina, která se nikdy nezacelí.

    Rozhodne se, že se nerozhodne.

    Hamlet - Svědomí z nás všech dělá zbabělce.

    Kafka pouze zaznamenával nevyhnutelné strasti, neřešitelný konflikt a rozpornost bytí jedince, který se ztrácí v labyrintu svých vlastních vnitřních i vnějších institucí.

    Ženské je na nich především to, že absolutně nesnesou zklamání.

    Strach, který nuestále ohmatává možné neštěstí ve všech jeho fazetách, lze také interpretovat jako rituál k jeho zažehnání. Kdyby ceremoniál strachu neexistoval, lidé by brali život příliš lehkovážně a otvírali by neštěstí dveře dokořán.

    Vedli jsme spolu entuziastický a mladistvý spor o podstatě a potřebě náboženství jako takového, spor, který znaechal v rodinném životě hlubokou stopu a vedl dokonce k vážné, desetiletí trvající roztržce, avšak později vyústil - jak to u každého dobrého a posvátného sporu bývá - v nejnádhernější smíření.

    Kafkův rukopis: "je to jemné písmo, v němž jen výrazné vertikální tahy souhlásek prozrazují pisatelovu vůli, písmo, které zrcadlí dětskou radost, s níž Kafka vnímal nejmenší dronosti všedního dne, aby zaplašil stín vážných myšlenek."

    Dva Kafkofy základní povahové rysy: dětskost, která se projevuje neodolatelným prosebným a poněkud bezmocným úsměvem, a zároveň převaha, která vnímá nedostatky jako něco přirozeného a samozřejmého.

    Pokora samozřejmě vyžaduje nejen duševní dispozici, ale i velkou a hlubokou životní zkušenost. Bez pokory není nikdo věřící.

    Nekonfliktní sled generací mužů je tou nejvzácnější výjimkou ve vývoji lidstva. 

    Magie je abstraktním vrcholem vystupňovaného realismu.

    Walter Fürth - na otázku "Jak se máte?" odpovídal "Trpím.". A na logickou otázku "Čím?" říkal "Jak se můžete tak slaboduše ptát? Vámi samozřejmě. Protože jste symbolem zániku lidstva." A když se ho člověk zeptal "Pracuejte na něčem?" odpověděl "Ovšem. Pracuju jako blázen." Na otázku "Na čem?" odpovídal "Na románu." - "A odkdy?" - "Už léta." - " A jak jste daleko?" - "U první věty." A bylo zřejmé, že má co dělat, aby nedodal "Vy pitomče"....

    ...protože jsme všichni po světě a životě bažili. I Kafka. A nikdo o něj nebojoval tak těžce a zoufale, nikdo tak jako Kafka nečelil neustálým zklamáním a neřešitelným obtížím, které život a svět a lidé připravují každému, kdo je vyznává celým srdcem.

    Kafkova definice spisovatele: "Psaní jako forma modlitby."

    "Soucit hledal v mramorových skaliscích; chtěl objímat bezduchý vzduch; očekával ozvěnu z němé pouště."