Chlapec v pruhovaném pyžamu - John Boyne

    Kniha od Johna Boyna přináší neobvyklý pohled na druhou světovou válku, resp. na koncentrační tábory. Hlavním hrdinou je devítiletý chlapec Bruno, jehož otec, vysoce postavený voják, dostal na starost chod koncentračního táboru Oušic v Polsku. Celá rodina se tak z ničeho nic musela přestěhovat ze svého krásného pětipatrového domku v centru Berlína do opuštěného, rozpadajícího se domu uprostřed hustých lesů v Polsku. Bruno tuhle změnu nesl velmi těžce. Nechtělo se mu opouštět krásný dům plný zákoutí, které může prozkoumávat, skvělé zábradlí, které mohl sjíždět a už vůbec nechtěl opustit své tři kamarády na život a na smrt.

    Po pár týdnech hrozné nudy se Bruno rozhodl, že i přes zákaz půjde k velkému plotu, který viděl ze svého pokoje, za nímž žije spousta lidí v pruhovaných pyžamech. Po hodině chůze uvidí sedět na zemi malého chlapce. Dají se do řeči a zjistí, že se narodili ve stejný den a ve stejný rok. Stanou se přáteli, přestože je dělí nejen velký ostnatý plot, životní styl, víra a zvláštní jména. Bruno postupně zapomíná na svůj život v Berlíně a na své tři kamarády na život a na smrt.

    Jednoho dne, když Bruno opět dorazí na jejich společné místo u plotu, je malý Šmuel moc smutný. Jeho tatínek odešel s ostatními z jejich strany na velký pochod a už se nevrátil. Bruno, jakožto velký průzkumník, mu slíbil pomoc s pátráním. Šmuel ukradne ze skladu jedno "pruhované pyžamo" v Brunově velikosti a ten se protáhne pod uvolněným plotem na druhou stranu k ostatním. Procházejí se společně po tom zvláštním místě, kde všichni bydlí v maličkých domech čtvercového tvaru, všichni nosí stejné oblečení a všichni se tváří velmi smutně. Přestože se oba malí průzkumníci velmi snaží, nedokážou najít nic, co by jim pomohlo k vypátrání Šmuelova tatínka. Bruno začíná být unavený a hladový a tak začne uvažovat o návratu domů, kde se už určitě chystá vepřová pečeně. Nicméně právě ve chvíli, kdy se rozhodne na zpáteční cestu, je obklopí vojáci a vydávají se spolu s ostatními v jejich okolí na pochod. Pochodují i přesto, že začne pršet. Oba malí chlapci nechápou proč, a kam jdou, ale jsou vděční, když dojdou do nějaké budovy. Myslí si, že se tam schovají před deštěm a pak se budou moct vrátit. Při čekání si Bruno uvědomuje, jak moc pro něj znamená přátelství tohoto chlapce. Zjišťuje, že se z něj stal za těch pár týdnů mnohem větší kamarád, než jakými byli jeho přátelé na život a na smrt z Berlína. Skutečně ho začal považovat za svého bratra. Na důkaz přátelství ho vzal za ruku, když v tom se otevřely dveře a dovnitř začal pronikat zvláštní zápach...