Volání hrdličky - Taha Husajn

    I malá osahaná knížečka může ukrývat poklad. A tahle ho ukrývá...

    Začíná příběhem tří osamělých žen, které řízení osudu zanechalo samotné, bez prostředků, bez ochrany, bez pomoci. Zuhara a její dvě dcery sotva na kraji dospělosti Hanádí a Ámina přicházejí do velkého města hledat práci. Každá skončí v jiném domě u jiné rodiny a proto se dohodnou, že se každý týden budou scházet a vyprávět si o svých životech.

    Ámina se dostane do přepychového domu jako společnice mladé dívky Chadídži, s kterou se velmi rychle spřátelí. Jejich přátelství pomalu stírá očividné rozdíly mezi nimi. Ámina mění nejen svůj pohled na svět, ale i zvyklosti, jazyk a své vystupování. Začínají se jí zajídat společné schůzky s matkou a sestrou, které jí připadají přízemní a zbytečné. Jako svou rodinu začne pomalu ale jistě brát své pány a Chadídžu.

    Když se při dalším společném setkání se svou rodinou Ámina dozví, že okamžitě a bez rozloučení musí odejít z města, hroutí se jí svět. Vážně přemýšlí o tom, že by svou matku a sestru nechala jít vlastní cestou a zůstala u své "nové rodiny". Stačí však jen jediný pohled na matku, která si za svůj život prošla už tolik utrpení, že se ujme své povinnosti a bez rozloučení a vysvětlení odchází s nimi.

    Po cestě se začne pomalu odkrývat příběh, který je donutil utéct. Hanádí se zamilovala do svého pána, který stejný cit projevoval vůči ní. Tento poklesek vrazil klín mezi matku a dceru a zároveň z mladého, optimistického a veselého děvčete udělal trosku balancující na pokraji života a snu. Zuhara jako jediný možný způsob dalšího života vidí v návratu do své vesnice a nechává proto poslat pro svého bratra. Ámina jej nenávidí a k připomenutí svých citů vůči němu jí stačí jen jediný pohled na jeho postavu... Kdyby jen tušila, jaké neštěstí jí způsobí tenhle beduínský muž, kterého celý svůj život nemůže vystát...

    Hanádí je svým strýcem zavražděna a v ten samý okamžik zemře svým způsobem i Ámina. Zhroutil se jí svět. Zhroutil se takovým způsobem, že se nachází na rozcestí a musí si vybrat, jestli bude dále žít - resp. pokoušet se žít a nebo jestli zemře. Když člověk ztratí to nejdůležitější ve svém životě, když přijde o to, co tvoří samotnou jeho podstatu, dostane se do tohoto stavu, ze kterého vede jen jedna cesta ven, ale mnohem víc jich vede v bludném kruhu uvnitř světa nikoho.

    Když se Ámina probere ze svého krvavého snu a přijme své vnitřní šílenství pramenící ze smrti sestry, rozhodne se, že se vrátí do domu Chadídži. Pohled na matku nemůže vystát a při myšlence, že by mohla byť jen zahlédnout vraha své sestry, neváhá ani vteřinu a utíká...

    Ve městě je přijata ve svém původním domě s otevřenou náručí. Avšak svět se změnil. Už nikdy nebude nic stejné, i ona je jiným člověkem. To, z čeho se dříve těšila, se jí najednou protiví. Lidé, které dříve měla ráda, jí jsou lhostejní. Jediné, co ji naplňuje, jediné, co ji dokáže rozechvět, je myšlenka na pomstu. Představuje si, jak zvítězí nad mladým inženýrem, který svedl její sestru a který si dál žije svůj život jakoby se nic nestalo, svádí další mladá děvčata a ničí jim životy.

    Proměna je dokonalá. Z bestarostného venkovského děvčete se stala mladá žena toužící po vědění, lstivá, přemýšlivá, neústupná. Jde si za svým cílem pomalu. Nikam nespěchá, protože důležitý je jen výsledek, kterého dosáhne a nepochybuje o tom ani na vteřinu. Pro svou pomstu obětuje kohokoli. Chadídžu i cizí lidi. Nezáleží na nich. Důležitý je jen ten cíl.

    A svůj cíl má na dosah. Je přijata do domu mladého inženýra, kde na plno může rozvíjet svůj plán. Žijí a bojují spolu každý den. On ji chce dostat a zlomit, ona chce dostat a zlomit jeho. Bojují mlčky, bojují všemi dostupnými prostředky. Den za dnem ubíhá jejich společný život kdy myšlenky toho jednoho jsou naplněny jen představou toho druhého. Těžko říct, kdy si ti dva uvědomili, že jejich vztah se změnil... že bez sebe nedovedou žít už ani vteřinu...