Tři šálky čaje - Greg Mortenson a David O. Relin

    Hned na začátek nevím, jestli mám tenhle článek zařadit do rubriky Knihy nebo "Zamyšlení" - hodí se totiž do obou. Mám sice v plánu popisovat výše zmíněnou knihu, ale jedná se o popis skutečného příběhu, skutečného světa, skutečných životů a ne o vybájený příběh, autorovu představivost nebo redaktorské korekce... Ať se mi ten popis povede nebo ne (na tom až tak nezáleží), prosím, přečtěte si tuhle knihu (resp. Jardo - můj jediný čtenáři, přečti si ji :-D ).

    Abych učinila úkolu zadost - kniha pojednává o horolezci Gregu Mortensonovi (Američanovi - důležitá pozn.), který vyrůstal se svou rodinou v Africe. Když mu zemřela nemocná mladší sestřička, chtěl její památku uctít tím, že vezme její náhrdelník na vrchol obávané K2. Výstup se mu ale nepovedl i z toho důvodu, že pomáhal zachraňovat život jinému členu expedice. Tím absolutně vyčerpal všechny své síly a zásoby a rozumně odmítl pokračovat dál ve výstupu. Cestou zpět se mu podařilo několikrát se ztratit (už tím si pro začátek získal mé sympatie) a díky tomu se dostal do zapadlé pákistánské vesničky Korphe místo většího města, ze kterého vyráží horolezecké výpravy. Jako svého hosta ho přijal "náčelník" vesnice Hadži Ali a náležitě se staral o podivného cizince (jako správný muslim), který přesahoval i nejvyšší muže z vesnice minimálně o 30 cm. Při jedné z procházek ukázal Hadži Ali Gregovi vesnické studenty. V zimě seděli v kroužku na zemi a opakovali si látku, kterou je naučil učitel, který tam před časem přišel, ale pak musel odejít učit do jiné vesnice. Když Greg Mortenson viděl, jak si malí žáčci čmárají klackem do země násobilku, sami, bez jakéhokoli dozoru, bez nucení, bez učitele, něco se v něm pohlo. Z části i z vděčnosti za velmi milé a vřelé zacházení Greg slíbil, že se do vesnice vrátí a postaví jim školu... Vrátil se... a nepostavil jen jednu školu, ale postavil jich desítky.

    O čem je kniha "ve skutečnosti"? O lidech, o penězích, o vůli, hrdosti, touze, odvaze, naději, víře, předsudcích, přátelství, lásce, válce a smrti. Poselstvím by asi mělo být, že i jediný člověk (i když nemá vlastní byt, přespává ve stařičkém autě a živí se jako ošetřovatel na pohotovosti) dokáže změnit svět (a i kdyby ne třeba celý svět, tak jeho - dostatečně velkou - část). Greg Mortenson tvrdí nejen na základě svých zkušeností z vesnic, z kterých vzešel Taliban, že bezpečnost a mír nevynutí zbraně ani válka, ale vzdělání. A to především vzdělávání žen. Pokud totiž vystudují chlapci, vydají se většinou "dál do světa", aby se uchytili, kdežto ženy se spíše vrací do své vesnice a snaží se tam změnit život k lepšímu (viz příběh Džahan - první studentky v první Gregově škole, první absoloventky, první stipendistky - která se vrátila zpět do Korphe, aby zde založila zdravotní středisko).

    Velmi zajímavá je část týkající se 11. září 2001. Greg byl tou dobou v odlehlé části Pákistánu a oslavoval až do noci s ostatními vesničany otevření další ze škol. Asi ve dvě ráno ho vzbudil jeho hostitel a dlouholetý přítel a omluvně mu podal rádio se slovy: "Je mi líto". "Čeho?" zeptal se Mortenson. Všiml si, že jeho strážce, který nikdy k odvrácení jakéhokoliv nebezpečí nepotřeboval nic než vlastní síly, má v ruce kulomet. "Bombardování vesnice jménem New York."... Nejen místní obyvatelé si vzali za cíl ochránit Grega i za cenu vlastního života. Nenáviděli Talibán, nenáviděli Usáma bin Ládina, ale milovali tohohle přerostlého Američana, který pro ně udělal víc, než jejich vláda. Po vyhlášení "války s terorismem" prezidentem Bushem se pohled na američany vytvořený Gregem Mortensonem začal měnit. Ani on sám nechápal, co se děje a snažil se přes svoje kontakty dosáhnout nějakého vlivu v Kongresu. Místo aby američané využili nenávisti místních obyvatel k jejich společnému nepříteli, aby vyslechli nápady člověka - Američana, který znal Pákistán stejně dobře jako sami pákistánci, vydávali neskutečné peníze na "válku proti terorismu" a neohlíželi se na civilisty. Není proto divu, že se mínění obyvatelstva začalo měnit. Do té doby měli američany rádi, protože si pamatovali na pomoc Američanů v Afgánistánu ve válce proti Sovětům a i díky pověsti "doktora Grega". Začalo se dařit madrassám - "univerzitám džihádu" (školám financovaných ze Saudské Arábie - ze kterých vzešlo vedení Talibánu), kam se dostávali chudí chlapci z vesnických rodin.

    Kniha nevypráví žádnou pohádku a tak nemá žádný klasický happy end. Každopádně každá škola a každý projekt CAI (Středoasijský institut) jehož je Greg Mortenson ředitelem, má svůj význam. Někde výše jsem psala, že kniha je i o odvaze. Greg Mortenson je pro mě prototypem odvážného člověka a za to ho velmi obdivuji. Pro lidi které znám je odvaha zapotřebí už jen k tomu, aby se odhodlali pomoci nepřímo - poslat malou částku peněz (třeba jen pár korun) nebo nabídnout jinou pomoc - a většinou se ani k tomu neodhodlají, natož se vzdát vlastního života, nějaké pochybné kariéry a "vyhrnout si rukávy".

    Na konci knihy je pár bodů pro ty, kteří chtějí vyjádřit podporu:

    1) Více informací, recenzí, nápadů a kalendář událostí naleznete na stránkách www.threecupsoftea.com. Pokud budete přes internet nakupovat knihy, proveďte to přes naše stránky a 7 % z částky nákupu bude věnováno na stipendia pro dívky v Pákistánu a Afgánistánu.

    2) Zmiňte se o Třech šálcích čaje přátelům, kolegům, členům ženských spolků, knižních klubů, společenství věřících, občanských sdružení, synagogy, mešity, studentům středních i vysokých škol nebo sdružením zajímajícím se o vzdělávání, gramotnost, dobrodružství, multikulturní otázky, islám nebo Pákistán a Afgánistán.

    3) Podívejte se, jestli je výtist Tří šálků čaje v místní knihovně. Pokud ne, věnujte vlastní (až se mi s knihou podaří rozloučit, s velmi těžkým srdcem to udělám i já) nebo navrhněte knihovně, ať zařadí Tři šálky čaje do fondu. O totéž požádejte i přátele a příbuzné v jiných státech. Ke konci roku 2006 mělo Tři šálky čaje jen 1.100 z 8.400 veřejných knihoven v USA. V některých knihovnách existuje pořadník deseti až dvaceti lidí, kteří si chtějí knihu přečíst.

    4) Navrhněte svému nezávislému knihkupci či řetězci, ať knihu zařadí do nabídky.

    5) Npiště na Tři šálky čaje recenzi na Amazon.com, jiném knihomolském fóru nebo ve vlastním blogu. Vaše necenzurované poznámky této (i jakékoliv jiné) knize pomohou dostat se do středu dění.

    6) Požádejte literárního redaktora místních novin nebo rozhlasové stanice, zda by nemohl knihu zrecenzovat.

    7) Pro školní děti existují Pence pro mír (www.penniesforpeace.org). Zapojte do procesu místní školu. Každá koruna, každá tužka má význam. Od roku 1994 se pomocí Pencí pro mír vybralo přes osm milionů jednocentových mincí!

    8) Pokud chcete podpořit naše snahy o šíření vzdělání a gramotnosti zejména mezi dívkami, můžete poslat daňově uznatelný příspěvek naší dobročinné organizaci, Středoasijskému institutu na adresu Central Asia Institute, P.O. Box 7209, Bozeman, MT 59771, USA, telefon 406-585-7841, www.ikat.org. Měsíc vzdělávání jednoho dítěte v Pákistánu nebo Afgánistánu přijde na jeden dolar. Tužku pořídíte za padesátník a učitelé berou denně průměrně jeden dolar.

    9) Dejte médiím adresu info@threecupsoftea.com nebo číslo 406-585-7841. Na stejná místa můžete směřovat své dotazy ohledně Tří šálků čaje.

Já jsem se o Třech šálcích čaje dozvěděla tady: tomasfojtik.blog.idnes.cz/c/92602/Tri-salky-caje-cesta-k-lepsimu-svetu.html a doporučuji tenhle blog jako mnohem lepší a fundovanější recenzi ;-)