Slova, která jsem si přál napsat sám - Robert Fulghum

    Robert Fulghum je můj guru. Pokud mám nějakého duchovního otce, tak jedině jeho. O jeho charakteru nebo osobnosti se tu nebudu rozepisovat (za prvé by to bylo hodně dlouhé psaní a za druhé ho každý hned pozná z jeho úžasných knih). Konec chvalozpěvů a jdu na zmiňovanou knihu. Robert v ní uvádí citáty, které si od svého mládí zapisoval, a které pro něj mají nějakým způsobem zásadní význam. Stejně jako všechny jeho knihy doporučuji tuhle číst (nejen) když v sobě máte nějakou (menší či větší) krizi. Pomůže získat nadhled a určitě vyloudí úsměv na tváři a lepší náladu. Stejně jako on patřím do skupiny lidí, do "společnosti odhodlaných, kteří se vždy a za všech okolností rozhodují pro Život a Ano."

    Kdyby se z vašeho života stal film a k němu byla doprovodná hudba, kterou bych si koupil na cédéčku, co by to bylo za hudbu? V jaké náladě bych byl po poslechu oné nahrávky? Co bych z toho pochopil? Dalo by se při té hudbě tancovat?

    Rozhodování:

        "Základní filosofickou otázkou je rozhodnutí, jestli život stojí či nestojí za to, aby byl žit. Vše ostatní - jestli snad svět je či není trojrozměrný, jestli lze lidské myšlení rozdělit do devíti nebo možná dvanácti kategorií - přichází až po této otázce. To už je hra, protože nejprve je třba si odpovědět." Albert Camus

        "Na sebevraždě je skvělé to, že nepatří mezi věci, které nutně musíte udělat hned teď, jinak to prošvihnete. Vždycky to totiž ještě můžete udělat později." Harvey Fierstein

    Možné:

        "Kdybychom věděli, že jsme na správné cestě, a museli ji opustit, znamenalo by to pro nás nezměrné zoufalství. Jenže my jsme na cestě, která jenom vede k cestě další, a ta zase k další a tak pořád dál. Ale opravdovou silnici nespatříme hodně dlouho, jestli vůbec. A tak se jen necháváme unášet plni pochybností, i když si zároveň užíváme neskutečně krásné rozmanitosti. Splnění nadějí proto vždy bývá nečekaným zázrakem. I když na druhou stranu platí, že se zázrak může stát vždycky." Franz Kafka (další můj veliký oblíbenec - pozn.)

        "Člověk není jedinečný, ani není v centru dění a vůbec už není nutné, aby tu byl na věky. Ale je produktem až neuvěřitelně prapodivných okolností. A pokud se člověk v dnešní tísni natahuje po mystice a hledá v ní záchranu, tak by se podle mého názoru měl hlavně zaměřit na své geny. Protože jsou neskutečné, obdařené až neuvěřitelným štěstím. Utvářely je síly, jež nikdy nedokážeme pochopit. Ale i tak si všichni v hieroglyfech provázejících příchod člověka musíme přečíst alespoň toto: Změna je elixírem lidské existence a typickým rysem lidstva je čelit překážkám. Jsme zvířata do nepohody, nejhodnější děti každé katastrofy. Z evolučního hlediska je člověk nejschopnější života, když nastanou ty nejhorší časy" Robert Ardrey

    Cesta:

        "Vzpomněl jsem si, jak jsem jednou odlepil z kmene olivy larvu a držel jsem ji na dlani. Pod průhlednou kuklou jsem mohl rozeznat pohybující se živou věc. Mystický proces končil a budoucí motýl, zatím ještě uvězněný, očekával s lehkým třesením tu posvátnou hodinu, kdy vyletí na slunce. Nespěchal. Měl důvěru ve svělo, ve vlahý vzduch, ve věčný zákon. Čekal. Ale já jsem spěchal. Chtěl jsem vidět o hodinu dřív, jak se přede mnou odehraje zázrak, jak tělo vstane z hrobky a stane se duší. Sklonil jsem se a začal jsem ji zahřívat svým horkým dechem. Za chvíli se objevila na zádech larvy trhlina, jež se postupně otvírala shora dolů, a objevil se motýl, celý zelený a nehotový. Byl ještě pevně stočený, se složenými křídly a s nožkama přilepenýma na těle. Lehce se pohyboval a ožíval pod mým horkým dechem čím dál tím víc. Jedno křidélko, podobné čerstvému topolovému listu, se odlepilo od těla, začalo se natřásat a snažilo se roztáhnout. Ale běda! Nemělo sílu. Zůstalo polootevřené a skrčené. Za chvíli se pohnulo i druhé křídlo. I ono se obtížně zkoušelo rozevřít. Ale nemohlo. Zůstalo napůl stočené a třálo se. A já jsem byl nad motýlem skloněný a s lidskou drzostí jsem ho chtěl oživit svým horkým dechem. Ale bezvládná křídla znehybněla a zplihla. Zabolelo mě srdce. Zabil jsem asi motýla svým spěchem. Odvážil jsem se překročit věčný zákon. Teď jsem držel na dlani mrtvé tílko. Přešly roky. Ale od té doby mi toto lehké motýlí tělo tíží svědomí". Nikos Kazantzakis

    Jednoduchost:

        "Jeden newyorský instalatér cizího původu, který jen omezeně vládl anglickým jazykem, napsal Národnímu úřadu norem, že přišel na to, jak kyselina solná výborně čistí ucpaný odpad, a jestli se tedy pánové domnívají, že tento přípravek může používat. A jeden vědec z tohoto úřadu mu odepsal: "Účinnost kyseliny solné je neoddiskutovatelná, avšak korozní reziduum je inkompatibilní s permanencí kovu." Instalatér jim v dalším dopise poděkoval za sdělení, že to je metoda vhodná. Dotyčného vědce to poněkud znepokojilo a ukázal to druhému vědci, svému šéfovi. Ten instalatérovi napsal: "Odmítáme odpovědnost za produkci toxického a nebezpečného rezidua po aplikaci kyseliny solné a doporučujeme vám, abyste použil alternativní postup." Instalatér odepsal, že s úřadem naprosto souhlasí - kyselina solná je vynikající a účinná. Nejvyšší vědec, nadřízený oněch dvou předchozích, nakonec ze slepé uličky vykročil tak, že se odpoutal od technické terminologie a napsal následující větu: "Kyselinu solnou nepoužívejte, protože žere trubky jako divá" - neznámý autor

    Praxe:

        "Má-li zlo triumfovat, potřebuje jediné - aby slušní lidé nedělali nic" - Edmund Burke

        "Mám jeden život a jednu šanci učinit jej smysluplným... Svobodně se mohu rozhodnout, co konkrétně mému životu onen smysl dodá, a vím, že je to víra. Tedy moje víra se neomezuje na teologii a náboženství a vyžaduje ode mne značné úsilí. Moje víra vyžaduje - a v tomto nezná kompromisu -, abych se nějakým pozitivním způsobem otiskl a dělal to, co mohu, kdekoliv, kdykoliv a jak nejdéle to dokážu." Jimmy Carter

        "Ten, kdo bude žít pro druhé, bude mít velké potíže, jež mu však budou připadat nepatrné. Ten, kdo bude žít pro sebe, bude mít malé potíže, jež mu však budou připadat obrovské" - William R. Inge

    Proti-klady:

        "Že si protiřečím? Budiž... pak si tedy protiřečím; Jsem velký... vejde se toho do mě moc." Walt Whitman

        "Jestliže budete pořád dělat to, co vždycky - vždycky dostanete jen to, co jste už měli" - neznámý autor

    Hra:    

        "Od samého počátku své existence si lidé dopřávají málo radosti. Právě to je, moji milí bratři, náš prvotní hřích. Chce se mi věřit jedině v Boha, který umí tančit." - Henri Matisse

        "Od Balijců se toho můžeme hodně naučit o (ne)umění slavit. oni totiž podstatnou část svého času věnují vymýšlení skvělých příležitostí jak něco oslavit. Jestliže se Balijce zeptáte, co dělá, tak vám nejspíš hrdě odpoví: "Jsem tanečník tradičních tanců," nebo "Vyrábím masky." A když se nedáte odbýt a zeptáte se ještě jednou - "Ale ne, já myslím, jak si vyděláváte na rýži"-, tak ho to přestane bavit, hlas mu posmutní, a možná se dokonce otočí a půjde pryč, protože je to pro něj hodně nudný rozhovor. "Jo vy myslíte tamto..." řekne nakonec." - Corita Kentová

    Společníci:

        "... v drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci..." - Sigmund Freud

        "Tady je to mé tajemství, úplně prostinké: správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné" - Antoine de Saint-Exupéry

    Smích:

        "Až umřu, chci aby moje smrt byla klidná a tichá - abych zemřel ve spánku jako můj děda; rozhodně nechci ječet a řvát jako všichni ostatní, co s ním v tom autě jeli." - neznámý autor

    Víra:

        "Dnes jsem potkal jednoho pána. Už jsem ho viděl mockrát. Jen tak seděl. Se zkříženýma nohama, složenýma rukama, svěšenou hlavou, bez klobouku a s ohrnutým límcem. Je úplně srostlý s kamennou lavičkou u dětského bazénku v městském parku. Spal, řekl bych. Ale rty se mu pohybovaly - jako by pečlivě artikuloval. Úplně obyčejný, průměrný chlápek. Každý den tam seděl od jedné do dvou a nenechal se rušit psy, dětmi, autobusy, smíchem, deštěm ani chladem. Jenom tam seděl. Možná si něco povídal. Každý den. a tak jsem se ho zeptal. Jednou už jsem se ho zeptat musel. Zeptal jsem se ho, jestli je v pořádku (tím jsem vlastně myslel "hele, co s tebou je?"). A víte co mi řekl? Že se modlí. Modlí. Ne že by modlení bylo něco tak nezvyklého, ale on říkal, že se modlí abecedu. Každý den pořád dokola odříkával abecedu - nechával to na Bohu všemohoucím, aby si z toho sám vybral ta správná písmena a sestavil si je do slov řádné modlitby. Ten muž mi tvrdil, že chybějící slova dohání zápalem. Domníval se, že Bůh si s tím už nějak poradí a pochopí to. No. Já nějak nevím. Já sám jsem asi pro trochu míň modlení a trochu víc zdravého rozumu. Ale přitom. Ale přitom bych rád něčemu věřil, měl v něco takhle silnou víru" - Robert Fulghum

        "Poučení od můry - Včera pozdě večr jsem rozmlouval s můrou, jež se ze všech sil snažila probourat do žárovky, aby se tam mohla uškvařit na rozžhavených vláknech. Pročpak se, vy tvrdohlavci, vždycky pokoušíte o tenhle kousek, zeptal jsem se jí. Protože to tak můry dělají? Kdyby to totiž nebyla žárovka, ale plamen svíčky, byl by teď z tebe jen malý nepohledný škvareček. Cožpak nemáte zdravý rozum? Ale ovšem že máme, odvětila můra, ale občas nás ho nebaví používat, takový přístup se stane po čase nudným a začneme toužit po kráse a vzrušení. Oheň je překrásný a my víme, že nás zabije, dostaneme-li se k němu příliš blízko, ale na tom nesejde, neboť je lepší být na chvíli šťasten a být zapálen pro krásu a krásou, než žít příliš dlouho a být celý život k smrti znuděný. A tak svineme svůj život do malého smotku a ten pak vystřelíme. A to je také smyslem života. Je lepší být na okamžik součástí krásy a pak přestat existovat, než žít na věky a nikdy se krásy ani nedotknout. Náš přístup k životu se řídí příslovím lehce nabyl, lehce pozbyl, v tom jsme jako lidé předtím, než se stali příliš civilizovanými na to, aby si dokázali užívat života. A než jsem jí stačil rozmluvit její filozofii, můra se obětovala v plameni zapalovače, kterým jsem si právě připaloval doutník. Nesouhlasím s ní. Osobně bych žil radši život o polovinu méně šťastný, ale o to delší, zároveň si však také přeji, aby existovalo něco, po čem bych toužil tak silně, jako ta můra po sebeupálení" - Don Marquis