Dekameron - Giovanni Boccaccio

    Kniha krve a rozkoše (jak se Dekameronu přezdívá) je plná humoru, erotiky, vtipu a radosti ze života. Je to překvapující, protože vznika v době, kdy byla Itálie, ale i ostatní země, zachvácena morovou epidemií. Na konci knihy nám ovšem autor vysvětlí, že právě z těchto důvodů Dekameron napsal. Aby mohl odlehčit situaci, pobavit čtenáře v těžkých chvílích a ukázat následujícím generacím renesanční život nejenom Itálie, ale například i Francie, Anglie a Egypta.

    V knize najdeme 100 různých příběhů, které si vypráví společnost sedmi mladých žen a tří mladíků. Každý den zvolí svého krále nebo královnu, kterou pak celý den poslouchají. Vládce si vždy zvolí téma, na které se budou vyprávět příběhy a potom mají všichni celou noc, aby si mohli své povídky dobře rozmyslet a připravit.

    Každý příběh má v knize kratičký obsah, aby se čtenář mohl rozhodnout, jestli si ho chce přečíst. Například v devátém dni má šestý příběh tento obsah:

    "Dva mladíci nocují v jedné hospodě; jeden si lehne k dceři a k druhému omylem přilehne žena hostinského. Ten, jenž     ležel s dcerou, lehne si pak omylem k jejímu otci a poví mu vše (o dostaveníčku s dcerou - pozn.), domnívajíce se, že     to říká svému druhovi. Vznikne z toho pozdvižení, načež manželka hostinského pozná svůj omyl, lehne si k dceři a vše     několika slovy urovná".

    Tento příběh dostatečně ukazuje, že knížka je plná šťastných i méně šťastných náhod, hbitých jazyků, milostné lásky a lstí, jak jí dosáhnout. Ne všechny příběhy končí šťastně, ale skoro všechny končí překvapivě.