Peklo - Jasutaka Cucui

    "Peklo je pouze místem bez božstev". Peklo v podání Jasutaky Cucui je místem, které se příliš neliší od "našeho světa". Existují v něm stejná místa, lidé vykonávají svá povolání. Liší se akorát v tom, že zde člověk nemá žádné soukromí. Všichni vidí své vzpomínky navzájem, co se jim honí hlavou. Lidé na tomto místě nemají žádné tužby, žádné city ani ambice. Peklo je tedy takovým předstupněm, je přípravou na konečnou smrt. Je místem, kde se z lidí vytrácí lidskost.

    Peklo je příběhem především o třech přátelích, které ještě na škole rozdělí nechtěná nehoda. Přestože šel každý svou cestou a na své kamarády více či méně zapomněl, v době, kdy se dostanou do pekla (nebo se k němu blíží) se touží navzájem setkat. Jak se jim asi daří? Jaký prožili život? Jak a kdy zemřeli? Budou si mě pamatovat? A proč se dostali zrovna do pekla?

    Autor knihy se nezabývá morálními hledisky v tom smyslu, jaké činy se považují za špatné, jaké za dobré, co rozhodne o tom, že člověk přijde právě do pekla... to nechává na čtenáři. Do popředí se dostává úvaha o smyslu života, o lidskosti jako takové, o odpovědnosti za své činy. Zajímavá je i myšlenka, že peklo a svět snů se vzájemně prolínají.

    Víc o knize napsat nedokážu. Přijde mi útržkovitá, náznaková... trošku nanicovatá. Nicméně obsahuje zajímavé myšlenky, i když nedotažené.