Pan Kaplan má třídu rád - Leo Rosten

    Budu za asi největšího kulturního idiota, ale mně se ta knížka nijak zvlášť nelíbila... Kniha je o panu Kaplanovi, který se spolu s dalšími emigranty, učí angličtinu, aby mohl v novém světě (rozuměj USA) uspět. Pan H*y*m*a*n K*a*p*l*a*n mi připomíná českého Švejka (i když nevím, jestli oprávněně, protože Švejka jsem zatím ještě nečetla). Příběh o Kaplanovi vznikl, pokud se nepletu, jako "příběh na pokračování" do novin. A podle mně je to z něj velmi cítit.

    Pan Kaplan je výstřední člověk, má svou vlastní nepopiratelnou logiku a žije si "sám pro sebe". Chtělo by se říci, že je to člověk velmi neobyčejný, ale já myslím, že je to právě naopak. V jeho příběhu mě zaujaly spíše jiné postavy, ať už profesora Mr. Parkhilla, nebo studentů Blooma, Mitnickové a Moskowitzové (jinými slovy by mě spíš zajímaly příběhy všech jiných osob, o kterých byla řeč). Nějak nedokážu pochopit a uznat výjimečnost osoby, která sice překypuje horlivostí, ale nikoli ve studiu a zvládnutí cizího jazyka, ale v hledání způsobu uspět svým vlastním myšlením nad stanovenými pravidly a daným řádem. Pan Kaplan chce prostě za každou cenu vyhrát a porazit osoby, které mu "odporují". Ale o čem by byl příběh pana Kaplana o zvládání cizího jazyka bez profesora, který se snaží proniknout do světa jeho logiky jen kvůli tomu, aby mu pomohl se studiem? Nebo bez ostatních studentů, kteří opouští svůj těžký každodenní život emigrantů v cizí zemi, aby na chvíli usedli do školních lavic a zvládli neznámý a složitý jazyk? U pana Kaplana to spíše vypadá, že jeho den směřuje právě k hodině cizího jazyka, kde hodlá vyniknout a uspět.