Šógun - James Clavell

    Další z báječných knih Jamese Clavella. Tenhle výborný autor dokonce dokázal potlačit moji (velikou?) nechuť k Japoncům a donutil mě (minimálně na chvíli) je svým způsobem obdivovat (můžu být jen ráda, že tenhle blog nikdo nečte a už vůbec ne žádný Japonec :-D).

    A o čemže to je? Holandská loď se po spoustě peripetiích dostala až k bájným japonským břehům, kde nechtěně zasáhla do místních mocenských bojů. Pro Evropany, kteří se prvně v životě ocitli v Asii a ještě k tomu v Japonsku, o kterém si doteď mysleli, že je spíše legendou, bylo velmi těžké pochopit místní způsob uvažování a jednání. Autor popis obou kultur podal velmi zajímavě. Tak, až se čtenář nemůže rozhodnout, kterou bude považovat za "civilizovanější" a které bude "fandit".

    Posádka v čele s lodivodem se dostala na území, kde vrcholí boj o následnictví. Je to však zároveň období plné změn. Portugalští kněží jsou na japonských ostrovech již pevně zakořeněni, mají desetisíce obrátivších se na víru a výrazně zasahují do japonské politiky. Protestanští Holanďané a Angličané jsou ale pro Španěle a Portugalce nejhoršími nepřáteli a díky tomu Japonci začínají poznávat, že ani křesťanská víra není tak jednotná, za kterou se vydává. Začínají poznávat druhé stránky "západní civilizace", která se jim do té doby představovala jako mírumilovná, jednotná... skoro až neškodná.

    Japonci si pro svou komunikaci vyberou z posádky lodivoda, kterého považují za vůdce. Je to jediný Angličan na lodi a první Angličan, co se kdy do Japonska (ne-li do celé Asie) dostal. Oproti všem Japoncům je mohutný, má dlouhé zlaté vlasy a modré oči. Japonci ho nedokážou pochopit stejně tak, jako on nedokáže pochopit je. Když místní vládce pochopí, jaké napětí panuje mezi ním a portugalskými kněžími, přidělí mu jako překladatelku a učitelku japonských zvyků samurajku Mariko. Ti dva spolu tráví hodně času. Andžin (lodivod) je Mariko okouzlen na první pohled, kdežto on se jí hnusí. Nechápe jeho zvyky a kulturu, připadá mu jako skutečný barbar. Andžin zas nemůže pochopit, jak se může Mariko prohlašovat za křesťanku a přitom žít jako všichni ostatní Japonci, pro které život není zdánlivě nic významného.

    Postupem času začne Mariko na Andžina pohlížet jinak. Začne chápat jeho čest a odvahu a i když jí obojí přijde směšné, začne si ho velmi vážit. Přestože je Mariko vdaná, nedokážou se ubránit lásce, která mezi nimi rychle vzklíčila. Andžin už se připojil na jednu z bojujících stran a svého japonského vůdce podporuje (je mu jasné, že pokud totiž nezvítězí on, jsou jeho dny sečteny a budoucí obchod s Anglií též). Stále ale zapomíná, že boje v Evropě a boje v Japonsku jsou něco zcela odlišného. Tvrdě mu to dojde až ve chvíli, kdy Mariko bez váhání obětuje svůj život za záležitost svého pána.