Nevolnost - Jean Paul Sartre

    Tak především je nutno podotknout, že tahle kniha by se neměla číst, když na člověka leze depka, případně má strach ze samoty, nebo hledá smysl života. :-D

    Hlavní postavou je starý mládenec, který se nemusí o nic a o nikoho starat. Žije z peněz, které dostává, je zcestovalý, má spoustu času, protože nemusí pracovat a to všechno ústí do ohromné nudy a pocitu prázdnoty. Jeho příběh čtenáři ukazuje, že povinnosti, ač je nesnášíme a proklínáme, jsou pro nás důležité a v mnohém nás drží nad vodou. Pomáhají nám udržovat ten správný stereotyp, odstup od sebe samých, který nám dost často zabrání, abychom si vystřelili mozek z hlavy.

    Díky hromadě volného času se nechává často strhnout do nekonečného přemítání o sobě, své minulosti a své přítomnosti. Naproti tomu, budoucnosti se vždy vyhýbá. Když na to přijde, tak ani nevěří, že nějakou budoucnost má. On prostě přežívá. Dělá, co je nutné. Rozhlíží se okolo sebe, ale nevidí svět, jen malé jednotky, které se mu hodí nebo nehodí do jeho způsobu žití. Do ostatních promítá své vlastní problémy a nikdo jiný, než on sám jej de facto nezajímá. Až na jedinou výjimku a tou je Anne. Žena jeho minulosti. Jediná žena, kterou kdy miloval a s kterou si dovede představit aspoň náznak budoucnosti. Jenže právě Anne mu napíše, s žádostí o schůzku, aby ukončila veškerá pouta, která je k sobě ještě svazovala. Anne je totiž ve skrze stejně tak sobecká a do sebe zahleděná, jako je on sám, jen s tím rozdílem, že ona nevidí ani jeho.

    Ve světlých chvilkách si Antoine všímá i podobně ztracené existence, jakou je on sám. Autodidakt je mladý, nehezký muž, který veškerý svůj volný čas tráví v knihovně. Jeho cílem je přečíst všechny knihy. Začíná číst pěkně od začátku a v době, kdy se seznamuje s naším hrdinou, je u písmene "N". Občas vytáhne svůj notýsek, kam si zapíše nějakou maximu... důležitou, osvětovou myšlenku, která ho v knize zaujala. Tenhle jeho sešítek tvoří celý jeho svět a když jeho samotného napadne smysluplná myšlenka, ověří si v něm, jestli ji nevymyslel už někdo před ním (což by byl důkaz rozumnosti dané myšlenky). Autodidakt se od Antoina liší v naivnosti. Svou homosexuální orientaci se snaží skrýt (snad i sám před sebou) do celkové všelásky k lidem... nazývá se humanistou a vstupuje do komunistické strany, kde nachází povrchní rovnost. Náš hlavní hrdina bývá Autodidaktem dost často znechucen (ostatně jako všemi ostatními). Náhlou náklonnost k němu pociťuje jen, když mu Autodidakt vyjevuje své humanistické myšlení (a tím odkrývá svou obrovskou naivitu) a v situaci, kdy je Autodidakt otevřeně napaden, když vyjde najevo jeho sexuální orientace.

    Má Antoine naději na "normální život"? Těžko. Jediné, co ho dokáže vrátit do světa, který za něco stojí, je stará nahrávka s černošskou zpěvačkou. A to je malý důvod k životu....

www.youtube.com/watch?v=6uaQui2pEgc