Ještěrčí ocásky - Juan Marsé
Kdo ví, jestli by se mi tahle kniha líbila, kdyby její jedinou vyloženě kladnou osobou nebyla silná a nezávislá žena, která se zamiluje do Australana, který se jí mihne v životě a za všech okolností upřednostňuje svoji rodinu, ať je to pro ni sebetěžší.
Tak jako tak je to zvláštní kniha. Příběh vypráví nenarozené dítě a vypráví především o svém starším bratrovi Davidovi, který je minimálně zvláštní. Musí se vyrovnávat s těžkou situací, do které se on i celá jeho rodina dostala. Žijí v poválečném Španělsku. Jeho otec je známý revolucionář na útěku, jeho máma v pokročilém stádiu rizikového těhotenství, jeho starší bratr zemřel při náletech a on, jako nekorunovaná hlava rodiny, slýchá hlasy, vídá mrtvé a pere se se svou až příliš bujarou fantazií.
Zašmodrchaná kniha už od začátku. Ale (jako většinou) plná témat k zamyšlení. Pro člověka pocházející zrovna z Čech je zajímavé pozorovat a srovnávat s naší komunistickou minulostí. I ve Španělsku jsou po válce najednou v situaci, kdy je vše zakázané, všichni se navzájem až moc hlídají, nikdo nic nemá (a pokud náhodou jo, je to podezřelé).
Z toho všeho vystupují do popředí hlavně dvě otázky. Je možné chápat dobro a zlo jasně a černobíle? Jak od sebe rozlišit pravdu a lež... a je lež vždy špatná a pravda vždy správná nebo naopak?
Podstatou příběhu je, že Víctor, který pomáhal Angličanům přes hranice, známý alkoholik a revolucionář, utíká z domu (s flaškou v ruce a s natrženou - doslova - prdelí). Nechá tak opuštěné svou těhotnou ženu a zhruba patnáctiletého syna napospas režimu a jeho vyšetřovatelům. Jeho žena Rosa má však štěstí (??), že se do ní zakouká hlavní vyšetřovatel Galván. David, spolu s jejím nenarozeným synem Victorem, ho však nemohou vystát. A David dělá vše proto, aby inspektora Galvána z jejího života dostali. Spřádá pavučinu lží a smyšlenek, aby svou matku ochránil a nakonec se mu to i povede. Ironií osudu však je, že kdyby inspektor Galván v jejich životě zůstal, nemusela jeho matka tak brzy umřít...
Naproti tomu Davidův nejlepší kamarád - a nutno podotknout, že i jediný kamarád - je pro režím skoro ideální. Drží krok, všeho se bojí, je poslušný a úslužný... a to tak dlouho, dokud prostě už nevydrží znásilňování od svého politicky úspěšného strýce, vezme jeho pistoli a střelí ho... To se tak někdy stává.
Tak jako tak je to zvláštní kniha. Příběh vypráví nenarozené dítě a vypráví především o svém starším bratrovi Davidovi, který je minimálně zvláštní. Musí se vyrovnávat s těžkou situací, do které se on i celá jeho rodina dostala. Žijí v poválečném Španělsku. Jeho otec je známý revolucionář na útěku, jeho máma v pokročilém stádiu rizikového těhotenství, jeho starší bratr zemřel při náletech a on, jako nekorunovaná hlava rodiny, slýchá hlasy, vídá mrtvé a pere se se svou až příliš bujarou fantazií.
Zašmodrchaná kniha už od začátku. Ale (jako většinou) plná témat k zamyšlení. Pro člověka pocházející zrovna z Čech je zajímavé pozorovat a srovnávat s naší komunistickou minulostí. I ve Španělsku jsou po válce najednou v situaci, kdy je vše zakázané, všichni se navzájem až moc hlídají, nikdo nic nemá (a pokud náhodou jo, je to podezřelé).
Z toho všeho vystupují do popředí hlavně dvě otázky. Je možné chápat dobro a zlo jasně a černobíle? Jak od sebe rozlišit pravdu a lež... a je lež vždy špatná a pravda vždy správná nebo naopak?
Podstatou příběhu je, že Víctor, který pomáhal Angličanům přes hranice, známý alkoholik a revolucionář, utíká z domu (s flaškou v ruce a s natrženou - doslova - prdelí). Nechá tak opuštěné svou těhotnou ženu a zhruba patnáctiletého syna napospas režimu a jeho vyšetřovatelům. Jeho žena Rosa má však štěstí (??), že se do ní zakouká hlavní vyšetřovatel Galván. David, spolu s jejím nenarozeným synem Victorem, ho však nemohou vystát. A David dělá vše proto, aby inspektora Galvána z jejího života dostali. Spřádá pavučinu lží a smyšlenek, aby svou matku ochránil a nakonec se mu to i povede. Ironií osudu však je, že kdyby inspektor Galván v jejich životě zůstal, nemusela jeho matka tak brzy umřít...
Naproti tomu Davidův nejlepší kamarád - a nutno podotknout, že i jediný kamarád - je pro režím skoro ideální. Drží krok, všeho se bojí, je poslušný a úslužný... a to tak dlouho, dokud prostě už nevydrží znásilňování od svého politicky úspěšného strýce, vezme jeho pistoli a střelí ho... To se tak někdy stává.
Diskusní téma: Ještěrčí ocásky - Juan Marsé
Nebyly nalezeny žádné příspěvky.
Kontakt