Ani později, ani jinde - Delphine de Vigan

    Nejlepší kniha, co jsem za posledních několik měsíců přečetla (spolu s Talismanem). Rozhodně doporučuju přečíst všem, kdo řeší téma lásky, osudu a náhody. 

    O co tu jde? O ženu a muže... o dva lidi, kteří se neznají. Žijí ve stejném městě, občas chodí na stejná místa, ale jeden si druhého nevšimne, přestože toho mají tolik společného...

    Ona je svobodná matka. Milovaný manžel jí umřel před několika lety a ona se teď sama stará o jejich dvě děti. Dokud se jí dařilo v práci, byla víceméně šťastná a spokojená. Manžel jí sice vždy chyběl a asi i vždy chybět bude, protože ho skutečně milovala, ale naučila se, že život jde dál a že má důvod ho žít, už jen kvůli svým dětem. Problém nastal, když se rozbil přátelský a vřelý vztah s jejím nadřízeným, který jí kvůli uraženému egu udělal z práce peklo. Davové chování přimělo i ostatní, aby se jí začili stranit. Všichni najednou dostali strach, že taky upadnou do nemilosti. Tak krásně, jednoduše a přesně popsaná šikana, jako v téhle knize, snad nikde není. Po pár stránkách se mi obnovily veškeré vzpomínky a kdo to nezažil, asi nepochopí...

    Člověk si jen těžko představí, jak změna chování určité skupiny lidí dokáže rozbít psychiku sebesilnějšího jedince. Zvláštní, že? Můžeme si hrát na individuality, samotáře, silné osobnosti, ale společnost pro nás bude vždy svým způsobem určující. S Mathildou to šlo z kopce a všimli si toho i její dvě malé děti. Začaly se o ni starat, podporovat ji, dělat jí drobné radosti... Ale přes tohle se člověk jen tak snadno nedostane...

    Thibault žil pro svou práci lékaře. Po těch letech už sice byl nucen opustit ideály, které ho k téhle práci dovedly, ale i tak ji měl rád. V poslední době si ale připadal až děsivě osamělý a to i přesto, že měl přítelkyni. Miloval Lilu jako ještě nikoho předtím. O to těžší bylo dovést do konce své rozhodnutí - rozejít se s ní. V poslední době si bolestivě uvědomoval, že jejich vztah je jednostranný. Lila ho nemilovala. A nijak zvlášť se tím netajila. A on, přestože ji tolik miloval, s ní nemohl být. Nemohl mít neustále na očích její nezájem. Hodiny, které strávil v její společnosti mu nestály za srdcedrásající okamžiky chladu a nezájmu. Musel to ukončit, prostě musel....

    Oba dva jsou sami. Potřebují podpořit. Potřebují, aby se na ně někdo usmál cestou do práce, aby jim někdo kývnul na pozdrav. Potřebují obejmout, poplácat po rameni a slyšet "nejsi v tom sám, chápu tě". Potkají se ti dva? A jestli ano... pochopí, že ten naproti si zažívá to samé? Existuje něco jako osud, co je svede dohromady? Nebo zapracuje náhoda, která jim změní život? Nebudu prozrazovat, přečtěte si to... fakt to za to stojí. :)