Malé ženy - Louisa May Alcottová

    Malé ženy od Louisy May Alcottové je jednou z těch knih, které příliš nevyhledávám. Žánrově to není můj šálek kávy, ale jednou za čas... proč ne. :-) Americká klasika z 19. století vznikla původně jako dva díly. Respektive spisovatelka Louisa M. Alcott dostala objednávku na knihu pro mladé Američanky a nečekaný úspěch této knihy vedl k jejímu pokračování. Jana Kunová v předmluvě uvádí, že druhý díl už byl přijat jak kritikou, tak čtenáři podstatně chladněji než díl první (a dle mého názoru za to může právě "nevyrovnaný" konec druhého dílu).

    Osou zčásti autobiografického příběhu je chudá americká rodina, která je (jak to v podobných knihách bývá) vylíčena až moc idylicky. Ač jsou chudí, mají nepopiratelné morální zásady a své charakterové nedostatky se snaží potlačovat a tak směřují k něčemu, co by se mohlo zdát jako ideální lidská bytost. Pokud by paní Alcottová nebyla skutečně dobrou spisovatelkou, vyšel by z toho pravděpodobně šílený patos a i když někde její moralizování trochu rozčiluje (zvláště člověka moderní doby), čte se její příběh více než příjemně.

    Malé ženy jsou příběhem o 4 sestrách - Jo (alter ego spisovatelky), Meg, Amy a Beth. Jejich osobnostní charakteristiky jsou tak rozdílné, aby se v některé z nich mohla najít každá čtenářka. Beth je velmi introvertní dívka, která žije ve svém vlastním světě. Má neskutečný strach ze setkání s čímkoli novým a neznámým, hraje si jen se svými panenkami a nemá žádné své vlastní ambice. Amy je parádnice první třídy. Je sobecká a sebestředná. Vše podřizuje tomu, aby vypadala naprosto dokonale a aby tak působila na ostatní. Meg je také parádnice, ale jakožto nejstarší ze sester, také nejzodpovědnější (prostě taková "normální holka"). A Jo je temperamentní, prostořeká dívka, která se chová spíše jako kluk a je jí absolutně jedno, co si kdo o ní myslí. Má své ambice, ale přesto je pro ni nejdůležitější její rodina. Myslím, že není těžké uhodnout, v které ze sester jsem se našla já. :-)

    Dalšími důležitými postavami jsou především maminka, která může moderního čtenáře rozčilovat asi nejvíc. Působí jako absolutní světice, která vždy svými dobře cílenými radami dosáhne u svých dcer toho správného mravního ponaučení. Tatínek je zase pravým americkým hrdinou, který bez odříkání jde do války, aby splnil svou vlasteneckou povinnost. Postavy, které však hýbají dějem nejvíce, jsou bohatí sousedé Marchových. Pan Laurenc a jeho vnuk Laurie. Jo a Laurie se stanou nejlepšími přáteli a pan Laurenc najde v tiché Beth svou dávno zemřelou holčičku.

    První díl končí šťastně svatbou nejstarší sestry Meg s Laurieho vychovatelem Johnem Brookem. Přestože Meg vždy snila o tom, že se provdá za nějakého bohatšího muže a pomůže tak své rodině, vdá se nakonec z lásky za hodného a poctivého, i když chudého Johna. Na nátlak ohlasů čtenářek pokračuje s romancí autorka i v druhém díle, kde se snaží zadat i ostatní sestry, kromě Beth, která umře.

    Můj "problém" s touto knihou začíná (a končí) ve vztahu Jo - Laurie. Jsou to nejlepší přátelé, ale spisovatelka se nechala přesvědčit k románku. Jenže i když už jsem se teda smířila s patosem, že tihle dva "záškodníci" skončí spolu, spisovatelka nechala Jo z pro mě nepochopitelných důvodů Lauriho nabídku odmítnout. Zdrcený Laurie tak odjíždí do Evropy, kde se dává dohromady s Amy. Aby ale Jo nezůstala sama, spisovatelka ji dá dohromady se starým profesorem z Německa... Nemůžu si pomoct, ale takový konec mě zklamal. Pokud bych směla navrhnout lepší konec (rozhodně ne dobrý, ale lepší, s kterým bych se spokojila), neměl se Laurie nikdy zamilovat do Jo. Přátelství je prostě přátelství a na něj se vztahují jiné nároky a kritéria než na lásku. Nebo pokud se do ní teda měl zamilovat, smířila bych se už spíše s koncem, že ti dva skončí spolu.

    Nicméně znovu podotýkám, že i když ze strohého popisu knihy to tak možná nevypadá, kniha je velmi čtivá (o čemž svědčí, že jsem těch pět set stránek dala za víkend) a až na překvapivý konec jí nelze nic vytknout.